Historie

Olivova dětská léčebna byla založena před  sto dvaceti  lety s cílem sloužit dětem a po celou dobu své existence tuto funkcí beze zbytku plní. Zatímco v počátcích převažoval charakter služeb sociálních, v pozdějších letech to byly služby zdravotní. Olivova dětská léčebna se řadí mezi nejstarší ústavy tohoto typu v českých zemích. Za celou dobu jí prošly desetitisíce dětí, které zde nalezly domov či v pozdějších letech kvalitní zdravotní péči.

Vznik a období do roku 1926

Historie Olivovy dětské léčebny se začala psát již na konci 19. století. V roce 1890 manželé Louisa a Alois Olivovi předložili Pražské obci návrh na vybudování ústavu pro ochranu zanedbané a opuštěné mládeže, vydané nebezpečí mravní a fyzické zkázy. Nabídku učinili Olivovi při příležitosti sňatku arcikněžny Marie Valerie. Podle jejich návrhu měla Pražská obec provést výběr pozemků a postavit ústav. Olivovi se zavázali přispět částkou 50-ti tisíc zlatých a založit nadaci k vydržování ústavu. Pražská obec tuto nabídku po dlouhé úvaze přijala a v roce 1895 byla založena Olivova nadace, která měla za úkol vybudovat vychovatelnu pro opuštěné a zanedbané děti. Kromě toho bylo dalším jejím posláním zajištění provozu ústavu a výchova chovanců. Za přispění města Prahy byla ve stejném roce na jeho pozemcích v Říčanech zahájena stavba dvoupatrového ústavu a později hospodářského dvora a infekční nemocnice. Stavbu projektoval tehdejší známý pražský architekt Jindřich Fialka a stavební práce vedl stavitel Václav Kaura. Již za jeden a půl roku, ještě v roce 1896, byl objekt dostavěn a společně nadací manželů Aloise a Luisy Olivových a Magistrátu hlavního města Prahy založen Dětský vychovávací ústav – vychovatelna manželů Olivových. Budovy byly postaveny pro 120 dětí (80 dívek a 40 chlapců) a přijímány byly zásadně děti do 10-ti let věku. Prvním ředitelem se stal Leopold Pek, který se podílel i na návrzích uspořádání stavby. Den otevření vychovatelny připadl na 18. říjen roku 1896.

Provoz se od počátku řídil stanovami s podrobně stanovenými právy i povinnostmi, a to jak chovanců, tak i zaměstnanců. Na krytí výdajů spojených s péčí o chovance bylo zakoupeno 27,5 hektarů orné půdy a 11 hektarů lesa. Tyto pozemky obhospodařoval statek, který byl součástí vychovatelny a s pomocí chovanců ji zásoboval potravinami. Pozemky se podle smlouvy nesměly prodat a nesmělo se na nich ani stavět vyjma zařízení přímo sloužícího potřebám vychovatelny. Finanční prostředky na krytí provozních výdajů byly získávány i z výnosů pěti domů v Praze, které byly v majetku Olivovy nadace. Jednalo se o domy v ulici Na Příkopě č. 573 a 967, v Olivově ulici č. 1097, v Divadelní ulici č. 1032 a ve Vltavské ulici č. 207. Zbytek nákladů na provoz hradil pražský magistrát ze svého rozpočtu. V prvních letech trvání ústavu byly děti přijímány bezplatně, později na chovance přispívali příbuzní nebo domovské obce. Bezprostředním představeným ústavu byl ředitel, který zajišťoval pedagogické i hospodářské vedení.

Zajímavostí je, že podle stanov mohl být ředitelem vychovatelny pouze pedagogicky vzdělaný a ženatý muž. To proto, že manželka ředitele zastávala automaticky místo matky a hospodyně ústavu. Součástí vychovatelny byla i ústavní škola, která byla trojtřídní, smíšená a soukromá s právem veřejnosti. Byl zde ustaven učitelský sbor (učitel pro vyšší třídu, dvě učitelky literní a jedna učitelka industriální). Školu vedl ředitel ústavu a řídila se až na malé odchylky osnovami veřejných škol. Letní prázdniny začínaly dětem dnem narození mecenáše Aloise Olivy (11. července). Chovanky, které zůstaly v ústavu po skončení školní docházky, navštěvovaly tzv. pokračovací kurz. V jeho osnovách bylo náboženství, mravouka, základy zdravotnictví, opatrování a vedení malých dětí a domácí hospodářství.
Nadaným dětem bylo umožněno dále studovat. Děti měly ve vychovatelně kromě škol (mateřské a základní) i kulturní a duchovní zázemí. Z několika ústavů tohoto typu, které byly v naší zemi založeny, zaujímá Vychovatelna manželů Olivových přední místo. A to především proto, že budova ústavu byla projektována a stavěna právě pro tento účel a bylo zde využito, jak při stavbě, tak i v provozu ústavu, všech zahraničních i domácích zkušeností z tehdejší doby. Největším kladem vychovatelny však byl fakt, že kromě materiálního zabezpečení byl kladen velký důraz na duchovní rozměr výchovy dětí. Chovanci, kteří opouštěli ústav, byli připraveni na život i po stránce morální a citové. Dalším šťastným krokem při založení ústavu byl výběr místa. Ústav byl a stále je obklopen parkem, zahradou, lesem a poli. Přitom je umístěn na okraji Říčan, které byly před válkou okresním městem, v těsné blízkosti hlavního města Prahy. Díky tomuto kroku má dnes Olivova dětská léčebna všechny výhody ústavu umístěného ve velké aglomeraci, i když okolí léčebny svým životním prostředím a klimatem odpovídá venkovu.

Léta 1926 – 1980

V roce 1926 byla vychovatelna přeměněna na ozdravovnu pro oslabené děti z Pražské obce. Důvodem byl špatný stav životního prostředí vlivem průmyslové industrializace, zhoršující se zdravotní stav dětí ze sociálně slabších vrstev obyvatelstva a ve třicátých letech ještě sociální problémy vyvolané hospodářskou krizí. V neposlední řadě sehrála úlohu výhodná poloha ústavu v blízkosti Prahy, navíc se zdravým životním prostředím. Za druhé světové války, kdy byla činnost Olivovy nadace nacistickým režimem násilím přerušena, hrozilo, že ozdravovnu zaberou Němci. Byla však přeměněna na plicní preventorium, kde byly umísťovány děti z oddělení TBC nemocnice v Praze – Krči na doléčení. V důsledku očkování proti TBC v letech 1947 a 1948 a zlepšujících se životních podmínek dětí po skončení války poklesl výskyt TBC natolik, že plicní preventorium bylo přeměněno na ozdravovnu a byly zde umisťovány děti ze zdravotních i sociálních důvodů a ústav byl provozován státem. Charakter provozu léčebny se podařil uchovat i v roce 1968 a následujících letech, kdy vedení léčebny nedovolilo sovětským okupačním vojskům zabrat léčebnu pro své účely. Rovněž se ubránilo i snaze některých radikálních členů KSČ v 70-tých letech demontovat oltář umístěný v kapli léčebny.

Léta 1980 – 1998

V roce 1980 byl ústav reprofilován na léčebnu dětí s nespecifickým onemocněním horních cest dýchacích. V této podobě funguje Olivova dětská léčebna dodnes. 1. dubna 1995 byla na základě žádosti Olivovy nadace zřízena Okresním úřadem Praha – východ nestátní nadační Dětská respirační léčebna. Budovy a pozemky, které byly užívány dětskou léčebnou, byly vráceny jako historický majetek magistrátu, který jej pronajal na 25 let za symbolické nájemné Olivově nadaci s podmínkou zachování dosavadní činnosti léčebny. Před nestátním zdravotnickým zařízením, jedním z prvních tohoto typu u nás, stál obrovský úkol: kompletně modernizovat léčebnu. V těchto letech se podařilo vybudovat nové pobytové oddělení pro matky s dětmi, byly provedeny bezbariérové úpravy a celý objekt byl zpřístupněn vozíčkářům. V roce 1998 v souvislosti se změnou legislativy, kdy ze zákona nemůže nadace provozovat zařízení typu léčebny, byla Olivovou nadací zřízena obecně prospěšná společnost (o.p.s.) Olivova dětská léčebna, která převzala provoz celého zařízení.

1998 – současnost

Olivova dětská léčebna o.p.s. jako samostatná právnická osoba pokračovala v nastoupeném trendu komplexní modernizace. Stavební investiční akce nadále zajišťovala Olivova nadace, léčebna se soustředila na modernizace interiérů a zkvalitnění a rozšíření nabízených služeb. V těchto letech bylo kompletně zrekonstruována pobytová oddělení a oddělení intermediární péče, nově byla vybudována moderní vodoléčba se saunou a relaxační místností, byla provedena generální oprava fasády, vystavěn a kompletně vybaven nový stravovací provoz, zřízena pediatrická ambulance s alergologickým a nefrologickým zaměřením a byla rekonstruována další část sítí. Některé části budovy ale stále čekají na nezbytné stavební zásahy, počítá se s komplexní úpravou rehabilitačního oddělení a modernizací bezbariérového vstupu. Nabídka služeb byla průběžně rozšířena například o sociální program a letní ozdravné pobyty, léčebna se dovybavila moderními zdravotnickými přístroji a nábytkem. Současně léčebna rozšířila svoje zdravotní indikace.

Comments are closed